Přijetí černé i bílé

Jak vzniká obraz se záměrem – „Její vlci“

Cesta k obrazu začala setkáním v kruhu sester, kněžek. Během víkendu věnovaného vzduchu, záměrům a lámání šípů. Zlomily jsme šíp, který symbolizoval to, co nám brání se projevit, mluvit a být tou, kterou chceme.. A pak k nám přišel obraz. Pomalu jsme mu začaly s Aničkou dávat formu.. Během našeho rozhovoru jsme se věnovaly tématu propojení světlé a temné stránky, a tomu, že nemusí být vyrovnané, ale projevené a přijaté. A taky tam měl/mohl být vlk nebo vlkodlak a měsíc.

Výběr kamenů, ve kterých jsem viděla obrazy

To byl záměr pro náš obraz.

Cesta k němu nebyla vydlážděná.. Abychom ho mohly přijmout, musely jsme ho najít v sobě. Nejen já, jako malířka. Prožívaly jsme to s Annou společně.

Výzva začala výběrem kamenů. Měla jsem jasno, kde je chci koupit, u Oskara, který je sám vozí do Brna z Peru a dalších lokalit. Ale jeho obchod se přestěhoval a situace vyžadovala detektivní snahu, abych našla nové prostory obchodu. Nakonec se mi to podařilo, probojovala jsem se hranicemi, které dáváme svým blízkým (první lednový úplněk) .. a se vší radostí z cesty přijdu tam.. a obchod zavřený. Nikde žádná cedulka… Ale nevzdala jsem se, (jela jsem tam přes půl města s malou dcerou) a zavolala. Panu majiteli trhali akutně zub 😀 To nevymyslíš. Přesto jsme se domluvili a on mi přišel i po operaci otevřít 🙂 A stálo to za to. Kamenů jsem vybrala mnoho, i na další tvorbu. Anička si vybrala svého favorita, mechový achát, ke kterému jsem později přidala nádherný kus citrínu. Domů jsem se vracela mlhavým Brnem, ze kterého vystupovala světla lamp a kouzelně dokreslovaly atmosféru vznikajícího obrazu. 🙂

Plátno, rám a kámen, připravené k propojení

Tak kameny máme, teď už to půjde samo.. koupíme plátno.. ale bylo to zase jinak. Obraz si vybral lněné plátno a měla jsem si ho napnout sama.. Hmmm. To jsem dělala naposledy na střední, ale jdu do toho 🙂

mechový achát s vlkem

Součástí procesu tvorby je i komunikace s Annou, napsala jsem:
Plátno je napnuté, už teď se mi líbí, i ten rám i to lněné plátno.. má to svou poezii. Nebylo to (opět) úplně snadné. Zničila jsem několik svorek, vyměnila nastřelovačku a musel mi pomoci i muž.. ale je to tam.

zadání od Anny znělo: Maluj jak Tě to povede, ne podle konceptu Měla bych.. Děkuji za tvořivou svobodu 🙂

A pak jsem v kamenu uviděla vlka. A načrtla jsem dva vlky, kteří budou součástí obrazu. Vlk vlevo je mateřský, pečovatelský, něžný.. A ten vpravo je v ráži, když brání své hranice nebo si jinak potřebuje stoupnout za sebe, umí se postavit do své síly a roztočit to.

Achát mechový pomáhá spatřovat ve všem to dobré posiluje pozitivní vlastnosti své majitelky je skvělý na podporu imunitního systému (popis od Drahé kameny Jantar)

náčrtek vlka
náčrtek s kameny

Napsala jsem Anně: V noci se mi objevila další vrstva obrazu, velmi silně. Plynutí dvou proudů, temnoty a světla, splétají se do sebe, jsou z jednoho zdroje. Každý má vlastní projev – vlka a kámen. To je další vrstva. Je to teda síla.. nakreslila jsem si náčrt, brzy už začnu na plátno.. s bílým vlkem jsem už spokojená, temného ještě cítím nějak jinak. Líbí se mi, jak se to vyvíjí a ve vrstvách propojuje.. Vidím v obraze dva kameny. Měsíční kámen a ten mechový achát.

Anna odpověděla: To je krása, děkuji, že to se mnou sdílíš. je pro mne neuvěřitelné být u toho a vnímat s tebou, jak obraz vzniká

A pak to zase bylo jinak, plátno zvláštně zareagovalo na šeps… ale rozhodly jsme se, že to přijmeme jak to je.
Ahoj Aničko, tak mne obraz zase překvapil, přijela jsem domů a na plátně se mezitím vytvořilo něco jako kůže, takový jakoby vzor.. koukám na to a pořád se nemůžu rozhodnout co s tím. Asi mi to tam ani nevadí, spíš mne to překvapilo, co ten šeps s plátnem vytvořil.. co na to říkáš ty? Pokud ti to vadí tak asi koupím nové plátno, už hotové, znovu ho napínat nebudu..

plátno nachystaná na první tahy

– Anna odpověděla: Vede mě to maluj na něj Zuzi, ale pokud bys během malby zjistila, že je to problém, budeme to řešit ju.

Je to zvláštní, ale mně taky, jen jsem to potřebovala zkonzultovat. Napadlo mne, že obraz můžu pak zkusit znovu napnout, kdyby se to nespravilo. A muž mi nabídl ještě jednu možnost napnutí, tak uvidíme. Teď mne to vede malovat, se dcerkou Šarlotkou, uděláme základ.

Je opravdu jiný, než jsme se bavily, ale přesně tak mi to přišlo a dává mi největší smysl

barevný základ obrazu

Modrá jako hlubina, temnota, voda..

oranžová jako radost, vášeň, oheň..

a kde se potkávají je zelená, život.

Dvě strany jedné mince, ani bez jedné není život.

V rozích je místo na vlky. A kameny bych tam viděla ten mechový achát a citrín. Přišel mi pod ruku a do toho plamínku mi pasuje. Měsíční kámen mi tam už nesedí.

Anička: Zuzi to je nádhera !!!!!! Strašně věcí mi z toho dává smysl. Byli jsme teď u moře, miluju každé ráno pozorovat slunce vycházející nad mořem. A ted jsem konečně pochopila, co mě tak táhne na moři, zbožňuji ho a stále jsem přemýšlela, proč jsem s ním tak hluboce propojena. To je bomba. S kamínkem to nech, jak se to vyvine, je to ve tvých rukach

To je fakt super, jak je vše propojené a krásně načasované. Jsem ráda, že jsem tomu ten čas dala a netlačila a díky i tobě, ze jsi byla trpělivá.

A pak přišlo umisťování kamenů. A opět to bylo jinak 😀

Ahoj Aničko, jak se daří? nějakou dobu jsem se neozvala, ale práce na obraze pokračuje, je to zajímavé, občas mi to dá zabrat. Mmám umístěný jeden kámen, citrín v ohnivé části. Vypadá tam kouzelně. Teď pracuji na druhém kamenu. Vybral si místo částečně v rámu, to se mi ještě nestalo.. a tak vyřezávám kousek dřeva, abych ho tam mohla dát.

Měla jsem strach, ale užila jsem si to 😀 překonala jsem svůj strach z vrtaček (možná mi jen moc připomínaly zubaře.. 🙂 půjčila si jednu od muže a během krásného slunného dne, bez dětí, jsem postupně a opatrně jsem vyvrtala díru, tak akorát na kámen. Balancovala jsem přitom na hraně vylepšení a zničení toho, co bylo doteď vytvořeno… a pak jsem měla fakt radost. Natočila jsem přitom i pár videí 🙂 (tu:) Překročila jsem sama sebe a dala pryč to něco, co už nám nesloužilo, nezapadalo to k celku, aby výsledek byl lepší..

obraz v procesu..

Včera jsem začala tvořit tmavého vlka, který chrání co je důležité a smete co už neslouží. Ještě není hotový, ale chci ti ho ukázat

Jinak mám teď zajímavé období.. včera jsem měla chvíli pro sebe na rozjímání a došlo mi, že si s tou temnou a světlou stránkou v sobě teď hraju, projevuje se to by vztazích, kde mám tendence nemilosrdně potírat co neslouží a taky si naplno užívat co funguje. A taky v bylinkách, to je má dávná vášeň dělala jsem teď dva sirupy, bílý a černý – pampelišku s hluchavkou a kopřivu. Zajímavě se mi to propojilo. Pampelišku jsem vařila v noci a kopřivy ráno, tak se to temné a světlé krásně propojilo, mám z nich radost.

Ahoj Aničko, jak se ti daří? Nějakou dobu jsme nebyly v kontaktu..
Už pár dní na mne volá tvůj obraz. Chtěla bych pokračovat, ale nejdřív jsem ti to chtěla napsat.
Cítím teď hodně období milenky – vody a to se projevuje i v obrazech v tom tvém vidím květinu vášně, která si užívá a oslavuje život – pasovalo by ti to tam? Střed té květiny by byl ten měsíční kámen..

Anna: Je skvělý, jako bys zachycovala to, čím postupně procházím.

Použila jsem křišťál na zesílení a projasnění vize – respektive si ho zavolal obraz pro harmonizaci. A pak dokončení obrazu nabralo spád a krásně plynulo. Jako bychom integrovaly to, co jsme měly a toto byla odměna..

Její Vlci 2019/2020 © Zuzana Trnková

Dnes si mne zavolal Tvůj obraz, mám teď krásný prostor bez dětí, tak to pěkně “teče”
Vidím u květiny takovou jemnou růžovou, stín, nebo další okvětní lístky, jako lístky vášně vedle něhy.. Taky mi přišlo, že ten obraz chce projít celým Kolem roku, než přijde k Tobě, dobrý AHA moment pro mně, to vysvětluje proč to “trvá tak dlouho” jak to vnímáš ty?

Anna: Ahoj Zuzi, vypadá moc krásně, také jsem si říkala, jako by se mnou žil a byl ve spojení na dálku.

Na světlého vlka jsem se soustředila, viděla jsem, že má být propracovaný, krásný na pohled..
Ke světlému vlkovi mi chodí mateřství, láskyplná péče a zároveň hranice.

Anna: Hm, je krásný, napadá mě jediné slovo, které mě teď provází – jednota – vše je propojené v jedno

Její Vlci – 2019/2020 © Zuzana Trnková zuzanatrnkova.cz

obrazy k živlům

4 živly a překonávání vlastních omezení

Vzduch, Oheň, Voda, Země

v roce 2019 jsem se vydala na Cestu kněžky živlů s Liliou Khousnoutdinovou a Katkou Kramolišovou. Jestli nevíte co to je, nic si z toho nedělejte. Já to taky nevěděla. Ale táhlo mne to. A tak jsem sebrala odvahu, trochu couvla a pak ji zase našla.. a šla do toho, s celou rodinou. Ano, doslova. Na první víkend se mnou jel muž s mladší dcerou a postupně, na 4 víkendech během roku se vystřídali všichni členové mé domácnosti, podle toho, co pro nás bylo v tu chvíli nejlepší.

Lákalo mne překonávání vlastních omezení, protože to, co si dovedu vytvořit v hlavě.. to si nepřejte vědět 😀 Součástí víkendů byl i přechod žhavého uhlí (oheň), chůze po střepech (voda), ohýbání kovových tyčí krkem (země) a lámání šípů krkem (vzduch). A byla to jízda.
Navíc jsem poznala léčivé účinky ženského sdílení v kruhu a spoustu nádherných žen.

Ohňová tanečnice a polodrahokam “sluníčko”

Oheň a odvaha. Zapálení – pro co hoříme, co nám za to stojí? A také spálení toho nepotřebného..
Přechodu přes žhavé uhlí jsem se strašně bála, až tak, že jsem na výcvik málem nejela. A tahat tam muže i děti.. Ale Mirka (asistentka výcviku) mne krásně podpořila.. sebrala jsem všechny malé kousky odvahy a šla do toho. A stejně tak i u přechodu.. Počkala jsem, netlačila na sebe a přijala i možnost, že nepůjdu.. ale pak, v jednu chvíli jsem prostě musela ( rozuměj tak moc chtěla) jít … a bylo to nádherné. A ta efuorie po tom? Nepopsatelná… ten pocit Napojení na Vesmír, vděčnost, nekonečné možnosti.. protože když jde tohle tak co všechno ještě může jít? Ale nebylo to jen růžové, nepopálila jsem si nohy, ale shořelo něco uvnitř (obrazně) něco starého odešlo.. a bolelo to, nebo spíš jsem byla zmatená, vnitřně rozsekaná.. a pomalu jsem se dávala dohromady novým způsobem.

Voda a modrý achát

Voda a plynutí, emoce a přechod přes střepy. Vody jsem se nebála, se svými emocemi pracuji dlouhodobě.. spíš jsem se těšila a taky už jsem trochu věděla do čeho jdu. Těšila jsem se na sdílení, kruh žen, vzájemnou péči. A jela jsem tentokrát s mužem, tchýní a oběma dětmi, aby to nebylo tak moc jednoduché.
Mnohem víc, než samotný přechod pro mne byla příprava- rozbíjení lahví. Rozbíjeli jsme lahev, která nás v něčem držela (každá si našla to své téma) a vypouštěli jsme ven to, co se tam schovávalo – naši svobodu, volnost, tvořivost… to byl opravdu silný okamžik. A přechod .. prožívala jsem to se všemi ženami, které přecházeli i s mými dětmi, které to s námi chtěly také sdílet. Já jsem jít nepotřebovala. Jak říká Lilia, někdy je těžší neudělat to, co dělají ostatní, ale udělat to podle sebe.

přechod přes střepy, foto Zuzka Žatečková
přechod přes střepy, pomalování je pro nás součást přípravy na rituál. A mně to moc baví 🙂
Země a Cleoniceras (rozříznutá zkamenělá lastura z období Křídy)

Země, ohýbání reality a vtělení Bohyně
Stabilita, hmota, život, tvořivost, zázemí, mateřství…
Zemitý víkend byl krásný.. Tentokrát se mnou jely obě dcery, muž a nevlastní dcera. Přijala jsem v sobě mnoho změn a potřebovala je usadit do hmoty. Na tento víkend jsem vezla první šaty z mé první autorské látky.. to byl pocit.. budou se líbit? Není to vše zbytečné? .. a co myslíte?
Nebylo 🙂 Byla jsem přijata, oceněna a podpořena… a spatřila jsem Vizi. Jak propojit umění, módu, ozdravit textilní průmysl a taky naše pole.. a taky tenhle obraz. Vážím si všech darů, které nám Země poskytuje a chci ji opečovávat.. 🙂
Rituál ohýbání kovových tyčí byl tradičně silný, dvě ženy proti sobě a mezi nimi kovová tyč, ukotvená pod krkem jako realita, která nás drží… a my ji můžeme ohnout, jako tu tyč.

ohýbání reality 🙂

Večerní vtělení Bohyně .. kdy jsme se staly prázdnou schránkou, přes kterou mluví Bohyně .. mysteriozní zážitek.

Klid. Má první autorská látka a šaty z ní i s původním obrazem.
Vzduch, měsíční kámen, křišťál a olivín

Vzduch a rituál lámání šípů
Vyjadřování, směrování, vykuřování, vize..
Tento víkend byl opět jiný. Jednak jsem měla obraz už rozmalovaný, protože Cestu kněžky živlů jsem začínala Vzduchem online kurzem a nyní jsem ho měla “jen domalovat.” To občas není jednoduchá práce.
Tentokrát jsem jela sama. Cítila jsem, že je čas, že to beze mne zvládnou a že nutně potřebuji prostor sama na sebe. Nebylo to úplně jednoduché. Dostaly mne mé city, bolela mne plná prsa (ještě kojím mladší dceru) ale bylo to ozdravné.. Něco skončilo a nové obzory se otevřely..
Spojila jsem se se svým duchovním jménem, Uzberkiah, které na mne už dlouho volalo. Sdílela jsem svou vizi Propojení (ženy, muži a děti ve své Síle, tvoří to, co je jejich vášní a navzájem se propojují a sdílejí, pomáhají si navzájem) a dostala obrovskou podporu.. a uvolnila si prostor v hrdle na vyjadřování a mluvení na veřejnosti pravdivě, tak, jak cítím. Velké kroky, velká vize.

oltář, naše vize a nachystané šípy
riuál lámání šípů. foto Diana Mrazikova

Ke svému překvapení jsem zjistila, že i já mohu být kněžka. Rituály se staly součástí mého života a chci je sdílet, protože cítím a ctím jejich sílu. Mluvím teď o očistných a prožitkových rituálech a oslavách kola roku. A uvidíme, co se ještě přidá 🙂

A co teď? Jsem jiná, po každém víkendu jsem přijela jiná. Lepší? Rozhodně víc sama sebou, ve své Síle, s jasnější představou co chci a odvahou to realizovat. A co to může znamenat pro Vás? Propojila jsem se se Silou 4 živlů a po každém víkendu namalovala obraz. Už jsou všechny prodané, ale to nevadí, s tvorbou nekončím. Aktuální nabídku obrazů postupně nahrávám na můj Flér https://www.fler.cz/uzberkiah. Na svých výstavách s vámi ráda budu sdílet i prožitky – prožitkem. Na dernisáži v Letokruhu jsme měli prožitek Setkání světla a temnoty. A co bude dál? Uvidíme. Rozhodně se můžete těšit na obrazy, další autorské látky i hotové kousky do vašeho šatníku. A chystám toho mnohem víc. Sledujte mne na facebooku: https://facebook.com/uzberkiah a dozvíte se to včas. S Láskou, Uzberkiah Zuzana Trnková