Přijetí černé i bílé

Jak vzniká obraz se záměrem – „Její vlci“

Cesta k obrazu začala setkáním v kruhu sester, kněžek. Během víkendu věnovaného vzduchu, záměrům a lámání šípů. Zlomily jsme šíp, který symbolizoval to, co nám brání se projevit, mluvit a být tou, kterou chceme.. A pak k nám přišel obraz. Pomalu jsme mu začaly s Aničkou dávat formu.. Během našeho rozhovoru jsme se věnovaly tématu propojení světlé a temné stránky, a tomu, že nemusí být vyrovnané, ale projevené a přijaté. A taky tam měl/mohl být vlk nebo vlkodlak a měsíc.

Výběr kamenů, ve kterých jsem viděla obrazy

To byl záměr pro náš obraz.

Cesta k němu nebyla vydlážděná.. Abychom ho mohly přijmout, musely jsme ho najít v sobě. Nejen já, jako malířka. Prožívaly jsme to s Annou společně.

Výzva začala výběrem kamenů. Měla jsem jasno, kde je chci koupit, u Oskara, který je sám vozí do Brna z Peru a dalších lokalit. Ale jeho obchod se přestěhoval a situace vyžadovala detektivní snahu, abych našla nové prostory obchodu. Nakonec se mi to podařilo, probojovala jsem se hranicemi, které dáváme svým blízkým (první lednový úplněk) .. a se vší radostí z cesty přijdu tam.. a obchod zavřený. Nikde žádná cedulka… Ale nevzdala jsem se, (jela jsem tam přes půl města s malou dcerou) a zavolala. Panu majiteli trhali akutně zub 😀 To nevymyslíš. Přesto jsme se domluvili a on mi přišel i po operaci otevřít 🙂 A stálo to za to. Kamenů jsem vybrala mnoho, i na další tvorbu. Anička si vybrala svého favorita, mechový achát, ke kterému jsem později přidala nádherný kus citrínu. Domů jsem se vracela mlhavým Brnem, ze kterého vystupovala světla lamp a kouzelně dokreslovaly atmosféru vznikajícího obrazu. 🙂

Plátno, rám a kámen, připravené k propojení

Tak kameny máme, teď už to půjde samo.. koupíme plátno.. ale bylo to zase jinak. Obraz si vybral lněné plátno a měla jsem si ho napnout sama.. Hmmm. To jsem dělala naposledy na střední, ale jdu do toho 🙂

mechový achát s vlkem

Součástí procesu tvorby je i komunikace s Annou, napsala jsem:
Plátno je napnuté, už teď se mi líbí, i ten rám i to lněné plátno.. má to svou poezii. Nebylo to (opět) úplně snadné. Zničila jsem několik svorek, vyměnila nastřelovačku a musel mi pomoci i muž.. ale je to tam.

zadání od Anny znělo: Maluj jak Tě to povede, ne podle konceptu Měla bych.. Děkuji za tvořivou svobodu 🙂

A pak jsem v kamenu uviděla vlka. A načrtla jsem dva vlky, kteří budou součástí obrazu. Vlk vlevo je mateřský, pečovatelský, něžný.. A ten vpravo je v ráži, když brání své hranice nebo si jinak potřebuje stoupnout za sebe, umí se postavit do své síly a roztočit to.

Achát mechový pomáhá spatřovat ve všem to dobré posiluje pozitivní vlastnosti své majitelky je skvělý na podporu imunitního systému (popis od Drahé kameny Jantar)

náčrtek vlka
náčrtek s kameny

Napsala jsem Anně: V noci se mi objevila další vrstva obrazu, velmi silně. Plynutí dvou proudů, temnoty a světla, splétají se do sebe, jsou z jednoho zdroje. Každý má vlastní projev – vlka a kámen. To je další vrstva. Je to teda síla.. nakreslila jsem si náčrt, brzy už začnu na plátno.. s bílým vlkem jsem už spokojená, temného ještě cítím nějak jinak. Líbí se mi, jak se to vyvíjí a ve vrstvách propojuje.. Vidím v obraze dva kameny. Měsíční kámen a ten mechový achát.

Anna odpověděla: To je krása, děkuji, že to se mnou sdílíš. je pro mne neuvěřitelné být u toho a vnímat s tebou, jak obraz vzniká

A pak to zase bylo jinak, plátno zvláštně zareagovalo na šeps… ale rozhodly jsme se, že to přijmeme jak to je.
Ahoj Aničko, tak mne obraz zase překvapil, přijela jsem domů a na plátně se mezitím vytvořilo něco jako kůže, takový jakoby vzor.. koukám na to a pořád se nemůžu rozhodnout co s tím. Asi mi to tam ani nevadí, spíš mne to překvapilo, co ten šeps s plátnem vytvořil.. co na to říkáš ty? Pokud ti to vadí tak asi koupím nové plátno, už hotové, znovu ho napínat nebudu..

plátno nachystaná na první tahy

– Anna odpověděla: Vede mě to maluj na něj Zuzi, ale pokud bys během malby zjistila, že je to problém, budeme to řešit ju.

Je to zvláštní, ale mně taky, jen jsem to potřebovala zkonzultovat. Napadlo mne, že obraz můžu pak zkusit znovu napnout, kdyby se to nespravilo. A muž mi nabídl ještě jednu možnost napnutí, tak uvidíme. Teď mne to vede malovat, se dcerkou Šarlotkou, uděláme základ.

Je opravdu jiný, než jsme se bavily, ale přesně tak mi to přišlo a dává mi největší smysl

barevný základ obrazu

Modrá jako hlubina, temnota, voda..

oranžová jako radost, vášeň, oheň..

a kde se potkávají je zelená, život.

Dvě strany jedné mince, ani bez jedné není život.

V rozích je místo na vlky. A kameny bych tam viděla ten mechový achát a citrín. Přišel mi pod ruku a do toho plamínku mi pasuje. Měsíční kámen mi tam už nesedí.

Anička: Zuzi to je nádhera !!!!!! Strašně věcí mi z toho dává smysl. Byli jsme teď u moře, miluju každé ráno pozorovat slunce vycházející nad mořem. A ted jsem konečně pochopila, co mě tak táhne na moři, zbožňuji ho a stále jsem přemýšlela, proč jsem s ním tak hluboce propojena. To je bomba. S kamínkem to nech, jak se to vyvine, je to ve tvých rukach

To je fakt super, jak je vše propojené a krásně načasované. Jsem ráda, že jsem tomu ten čas dala a netlačila a díky i tobě, ze jsi byla trpělivá.

A pak přišlo umisťování kamenů. A opět to bylo jinak 😀

Ahoj Aničko, jak se daří? nějakou dobu jsem se neozvala, ale práce na obraze pokračuje, je to zajímavé, občas mi to dá zabrat. Mmám umístěný jeden kámen, citrín v ohnivé části. Vypadá tam kouzelně. Teď pracuji na druhém kamenu. Vybral si místo částečně v rámu, to se mi ještě nestalo.. a tak vyřezávám kousek dřeva, abych ho tam mohla dát.

Měla jsem strach, ale užila jsem si to 😀 překonala jsem svůj strach z vrtaček (možná mi jen moc připomínaly zubaře.. 🙂 půjčila si jednu od muže a během krásného slunného dne, bez dětí, jsem postupně a opatrně jsem vyvrtala díru, tak akorát na kámen. Balancovala jsem přitom na hraně vylepšení a zničení toho, co bylo doteď vytvořeno… a pak jsem měla fakt radost. Natočila jsem přitom i pár videí 🙂 (tu:) Překročila jsem sama sebe a dala pryč to něco, co už nám nesloužilo, nezapadalo to k celku, aby výsledek byl lepší..

obraz v procesu..

Včera jsem začala tvořit tmavého vlka, který chrání co je důležité a smete co už neslouží. Ještě není hotový, ale chci ti ho ukázat

Jinak mám teď zajímavé období.. včera jsem měla chvíli pro sebe na rozjímání a došlo mi, že si s tou temnou a světlou stránkou v sobě teď hraju, projevuje se to by vztazích, kde mám tendence nemilosrdně potírat co neslouží a taky si naplno užívat co funguje. A taky v bylinkách, to je má dávná vášeň dělala jsem teď dva sirupy, bílý a černý – pampelišku s hluchavkou a kopřivu. Zajímavě se mi to propojilo. Pampelišku jsem vařila v noci a kopřivy ráno, tak se to temné a světlé krásně propojilo, mám z nich radost.

Ahoj Aničko, jak se ti daří? Nějakou dobu jsme nebyly v kontaktu..
Už pár dní na mne volá tvůj obraz. Chtěla bych pokračovat, ale nejdřív jsem ti to chtěla napsat.
Cítím teď hodně období milenky – vody a to se projevuje i v obrazech v tom tvém vidím květinu vášně, která si užívá a oslavuje život – pasovalo by ti to tam? Střed té květiny by byl ten měsíční kámen..

Anna: Je skvělý, jako bys zachycovala to, čím postupně procházím.

Použila jsem křišťál na zesílení a projasnění vize – respektive si ho zavolal obraz pro harmonizaci. A pak dokončení obrazu nabralo spád a krásně plynulo. Jako bychom integrovaly to, co jsme měly a toto byla odměna..

Její Vlci 2019/2020 © Zuzana Trnková

Dnes si mne zavolal Tvůj obraz, mám teď krásný prostor bez dětí, tak to pěkně “teče”
Vidím u květiny takovou jemnou růžovou, stín, nebo další okvětní lístky, jako lístky vášně vedle něhy.. Taky mi přišlo, že ten obraz chce projít celým Kolem roku, než přijde k Tobě, dobrý AHA moment pro mně, to vysvětluje proč to “trvá tak dlouho” jak to vnímáš ty?

Anna: Ahoj Zuzi, vypadá moc krásně, také jsem si říkala, jako by se mnou žil a byl ve spojení na dálku.

Na světlého vlka jsem se soustředila, viděla jsem, že má být propracovaný, krásný na pohled..
Ke světlému vlkovi mi chodí mateřství, láskyplná péče a zároveň hranice.

Anna: Hm, je krásný, napadá mě jediné slovo, které mě teď provází – jednota – vše je propojené v jedno

Její Vlci – 2019/2020 © Zuzana Trnková zuzanatrnkova.cz

O mateřství a realizaci

Já vlastně nevím kde začít. Že jsem prošla krizí a teď už to bude jen dobré? To asi ne. V tomhle nám filmy kecají.
Na něco jsem přišla. Na něco hodně důležitého o sobě. Propojila jsem se se svým vnitřním ohněm, který hoří pro mé sny.
Náklad, který na sobě neseme jako matky v dnešní době, je opravdu velký. Máme mít (a samy to na sobě vyžadujeme) uklizeno, uvařeno ideálně zdravě a BIO, o děti postaráno.. Žena má empaticky fungovat celý den a pak být ještě žhavá v posteli s manželem. A ideálně zvládá i podnikání. Po nocích. Moc nespí, dobíjí se asi kabelem, jako tablet 😀

Ale ono to tak není. Každá máma, žena, má své propady, kdy je toho na nás prostě moc. Kdy je to poslední poblité triko, nebo provokace staršího dítka, či odseknutí puberťáka… a najednou je všechno špatně. Mým dětem teď třeba rostly zuby oběma naráz. A tak z ničeho nic vřešťely, chtěly se pořád nosit nebo jakkoliv být u mně. Běžné denní činnosti přičti k tomu (uvařit, uklidit, přebalovat, venčit..). DO jisté míry tohle zvládám a mám to tak nastavené. Ale ne obě, celý den, několik dní po sobě. Během tohohle maratonu jsem v sobě pocítila takové zvláštní místo. Nadhled. Jako bych byla nad tím, co se děje a jen to pozorovala. Byla to hodně zvláštní zkušenost. A tam jsem uviděla, nebo pochopila ten příběh, který se nám vlastně odehrává.

Ono.. někdy to jde, dát láskyplné hranice, vysvětlit. Někdy to jde i víckrát. A někdy to prostě nejde. Aspoň mně ne. Občas bouchnu jak papiňák, nebo jen tupě zírám do prázdna a nejsem schopna vůbec ničeho.

Hodně mi pomohl příběh z Knihy Mrcha vs Hodná holčička, kde Martina Brandová popisuje naše představy o dokonalosti. Jak nás dovedou štvát jako koně někam, kde vlastně nechceme být – jen proto, že si myslíme, že to tak má být. A třeba nám to vůbec neslouží!

Můžeme si za to tak trochu všichni sami. Sdílíme si navzájem jen chvíle pohody a štěstí, vytržené z kontextu. Vše ostatní – to jak jsme k tomu došli, propady, neštěstí, vykřičené emoce.. schováváme i před sebou. A pak se stresujeme, že jsme jediní, co křičí – nebo si rovnou dáme nálepku špatné matky (fuj, tu fakt nemám ráda, už jen to slovo mne děsí)

S první dcerou jsem byla ve stresu pořád. Aby náhodou nebyla nespokojená – však se na ni mám naladit poznat co chce, ani nemusí začít brečet. Ano, do jisté míry. Bohužel nežijeme už jako indiáni v komunitě (a to je věc, která nám, jako zvířatům hodně chybí) a pokud je naše dítě v podstatě první miminko, se kterým máme větší zkušenost, nemáme šanci se na tenhle level dostat. Fakt ne, zkoušela jsem to. Věřím, že to možné je a díky Konceptu kontinua za tuhle osvětu.. Ale možné to je, když tak funguje celá vesnice. A člověk (ne jeden) je s dětmi neustále, zkrátka postará se kdokoliv jde zrovna okolo. Pak to může plynout. To jsem bohužel pochopila až u druhé dcery, mé učitelky Harmonie v rodině. Miminka prostě občas pláčou. Není v silách jednoho člověka, zvlášť s péčí o domácnost a starší sourozence.

Hrozně se bojíme, že nás někdo odsoudí, když přešlápneme. Že budeme vyloučeni z kmene. V dávných dobách to znamenalo jistou smrt a zůstalo to v nás. Jenže nároky, jaké si nyní na sebe klademe, jsou NEŽITELNÉ.

Přesně ona Hodná mrcha mi dala dobrý návod. Co je dokonalé pro mne? V čem se já cítím dobře? Ne maminka, babička, muž, děti.. já!
Fakt to funguje. Rozhoduji se ve svůj prospěch. Jako ne že nechám dítě řvát hlady a jdu si malovat obraz. Ale když mám děti i sebe najezené a oblečené .. tak jdu malovat .. (doplň to, co tobě dává smysl)
jasně, mohla – měla – bych možná jít třeba umýt ty dvěře, na které mně už nějakou dobu upozorňuje muž. Ale pro mně třeba zrovna nejsou důležité. Jednou na ně dojde, ale teď si já potřebuju dobít baterky vlastní realizací. Nemůžu čekat až bude všechno hotovo – to nebude nikdy. Nebo až děti vyrostou – v tom prostě nebudu šťastná.

Očekává se ode mně, že budu plnit úkoly mateřství, starat se o děti, potravu a prostor. Ale já se musím postarat i o sebe. Pro mně je to malování, péče o obrazy a několik dalších projektů, o které se už brzy podělím. To mně činí šťastnou. A jako šťastná mám mnohem více energie než když plním sny někoho jiného. To je zdravě sobecké.

Hodně mi taky pomohl pohled na čínská zvířata v datu narození od Dáši Kravcové. Pochopila jsem svou “jinakost” kterou jsem se pořád snažila převést na to co a jak by se mělo dělat. A ono to nefungovalo..
Pochopila jsem, že mi sedí různorodé činnosti a že ten den můžu přebíhat od jedné ke druhé a v pravý čas je dokončit – to si hlídám. A taky že mám obrovskou sílu, která na mně čekala.

Každý ten svůj způsob realizace může mít jiný. Věřím, že každý to své štěstí a to, jak věci potřebuje dělat, může najít.

S Láskou ZU

Nekončící hledání Harmonie

Nekončící hledání Harmonie

Včera jsem měla vhled, pochopení o střídání Harmonie s Disharmonií. že obě mají svůj perfektní smysl. V pohodě, harmonii, nám je dobře, vše plyne samo, nic nám nechybí. Ale taky se nám ne vždy chce něco dělat. Pohoda se může přesunout do ospalého nicnedělání, které je krátkodobě velice užitečné, ale dlouhodobě nás ubíjí. Disharmonie má své skryté zákonitosti. Je to o vyvedení z míry. Najednou je vše jinak. Na chvíli mohou spadnout naše masky anebo nás třeba pohltí chaos, mysl zachvátí vztek a podobně.. Harmonie je zde stále přítomná, ale tak nějak jinak. Může být velice těžké ji během nepohody vidět. Na disharmonii se mi vždy líbilo hledání těch možností.. Je to o novém úhlu pohledu, který nemusí být vždy příjemný. Třeba se nám odhalí nějaká naše temná stránka. I když člověk touží po harmonii, disharmonie ho láká, podobně jako zakázané ovoce. Co se za ní skrývá? A co se o sobě můžeme dozvědět? Děkuji kamarádce Báře, že mi poprvé odhalila střídání harmonie a disharmonie a já se díky tomu přestala bránit a začala více chápat. Dnes jsem toto střídání uviděla ve svých obrazech a pochopila, co mohou přinášet.

Nekončící střídání HARMONIE – DISHARMONIE – POSUN

Křišťál – tvořen v harmonii

V Harmonii – poklidném plynutí – můžeme tvořit krásné věci. Ukotvovat v sobě pohodu, abychom ji mohli znovu nalézt v bouřlivých časech. Je nám prostě dobře.

Při přechodu k disharmonii, často způsobené reakcí na vnější vlivy, jsme rozhození. Mně se třeba stává, že moje představy o dané situaci ji mnohonásobně zhorší a dodají jí pořádné obrátky. Jako na ruském kole. Po nějakém prožitku je pravděpodobné, že toužíme vystoupit. Tvorba v tomto okamžiku může sloužit jako převozník. Tvoření z hloubky emocí není jen o tom, se “z toho vykreslit,” ale uchopit ty hluboké emoce v sobě a předat je papíru, posunout se dál. Může to být také rozhodnutí, že už nechci dál jet na tom ruském kole. V momentě kdy jsem schopná takto uvažovat (protože ve víru emocí to většinou vůbec nejde) se mohu posunout dál.

V tomhle momentu mohu udělat vědomé rozhodnutí – takto ne, v tom mi není dobře, co s tím já teď mohu udělat? Např. odejít z místnosti kde mne něco štve a udělat si prostor, kde si v klidu zapřemýšlím co mně rozhodilo. Třeba něčí chování? No, dobře, ale není to o tom, snažit se změnit toho druhého. Změnit mohu jen sebe. Mohu se k chování toho druhého nějak postavit. Pokud mne to štve, tak je potřeba zjistit, na co mi brnká, kde mám já sama schovaný stejný problém? Protože pokud bych ho tam neměla, nerozhodí mne to a klidně se druhému vymezím. To co rozvíří emoce je jen to, co máme v sobě. A většinou velmi dobře schované (více viz Temné stránky hledačů světla, Debbie Ford)

Uvolnění potenciálu – tvořen z disharmonie

 Z rozhodnutí změnit sebe vznikají nádherné věci. Aktivujeme tím svou vnitřní sílu a sílu té emoce pak můžeme použít, aby nám sloužila namísto ničení. Když se schováme do pocitu oběti, nevědomky svou Sílu odevzdáváme. V rozhodnutí – takhle to nechci, chci se cítit dobře – ji aktivujeme a bereme do svých rukou. Není to o agresi, ani v nejmenším. Síla spočívá v klidném jednání, jak říká Mark Dzirasa (volně parafrázováno).

Toto rozhodnutí a následná akce z klidu nás duchovně posouvá dál. Něco jsme v sobě překonali, už nejsme stejní. Může se stát, že jsme překonali svůj blok a stejná situace nás už příště nerozhodí. Anebo tam ještě nějaké poklady máme, ale už jsme to začali měnit, stačí vydržet a překleneme to. V tomto duchovním posunu se můžeme dostat za naše hranice. Můžeme mít duchovní vhled nebo jiný silný zážitek. Vesmír vždy odmění toho, kdo na sobě pracuje. Mně se stává, že vidím Za – najednou chápu a cítím nejen za sebe, ale jsem Všechno – pocit dokonalého pochopení, že vše je naprosto v pořádku jak je. Má to svůj význam a já jsem za to velmi vděčná. Pocit povznesení a pokory. Mám moc ráda tyto chvíle emočního očištění. Ale to, co jim předchází často nebývá snadné. Jedno bez druhého nejde, možná jen v hluboké meditaci.

Když se dokážeme povznést nad toto prožívání, na vrchol trojúhelníku, uvidíme, jaký to má vše smysl. Každou prožitou negativní emocí si rozšiřujeme možnosti přijetí pozitivních emocí. A tak se stáváme lepší a větší, schopni prožít větší radost a štěstí. Takto, přes bolest, rosteme a chápeme.

Klid

Potenciál – obrazy tvořené v Posunu

Hranice v Partnerství

Pro ženu je zpočátku největší výzvou neztratit sama sebe, když se přizpůsobuje partnerovi. On je pro ni teď dokonalý a jeho svět je lákavý. Chceme být stále s ním a vše s ním sdílet. To je v pořádku. Nesmíme však přitom ztratit samy sebe. Přátele, kteří nás podporují, činnosti, které nás naplňují. Je potřeba najít tu správnou míru, i když to není lehké. Sám partner nás většinou láká do svého světa, chce být s námi, pohltit náš veškerý čas – a přitom když se to stane, ztratí o nás zájem – přestane mít důvod se snažit. To je další důvod proč to nesmíme dopustit. Děláme to samy pro sebe – abychom neztratily kotvu svého života – i pro vztah, neboť pak bude kotvit celý vztah a dávat mu rovnováhu. Nemyslím tím však udržet vše za každou cenu. Nový vztah nám může ukázat, co stojí za to udržet a co je na čase pustit, nebo sdílet.

Když si pro sebe nevytvoříme prostor, může se stát, že až vztah skončí, může nás to zničit a vše (vč. sebe) budeme pracně budovat od začátku. A to je mnohem horší práce. Některé vztahy už se nám také nemusí podařit zachránit. Proto ženy, nezapomínejte obnovovat své síly ve vašich zájmech a udržujte svá podporující přátelství. Je to pro váš vztah léčivé.

Na druhou stranu, my ženy se často snažíme muže ve vztahu předělat. Udělat z něj až svou kopii. A přitom takový muž pro nás přestává být zajímavý. Je na mužích, aby si ustáli svou sílu a nenechali se zviklat. Tím, pánové, ale nemyslím že nesmíte být k ženě galantní, nebo jí pomoci s domácností, naopak. Udržte si své cíle a duchovní poslání, to nás přitahuje. Zároveň pojďme tvořit společně, je to vzrušující, když se protiklady spojí ve společném projektu.

Muž, inspirovaný a podporovaný ženou je silný a tvořivý. Udělá pro ni cokoliv. A šťastná ženy k němu přináší hloubku, spiritualitu a přirozené spojení s cykličností přírody. Na začátku vztahu to může být jako velký třesk, než se vztah nastaví a partneři si určí navzájem hranice. Dva lidé, kteří si najdou svou harmonii pak vytvoří mnohem více, než každý sám.

A expanze pokračuje, u nich dvou to nikdy nekončí 🙂 Mohou prozářit celý svět okolo sebe.

 

Náš velký třesk, Partnerství

O Přirozenosti

Při sdílení s dcerou jsem zjistila, že nám cokoliv funguje v pohodě, když to plyne z Přirozenosti. Jednám- li sama ze sebe a dělám věci tak, jak jsou přirozené. Ať se jedná o kojení, stravu celkově, spaní nebo komunikaci.

V poučkách a “radách” ostatních je vždycky trochu křeč. Každý jsme individuality a snažit se napasovat do toho, co funguje někomu jinému, nebývá šťastné řešení – něco může přebývat, chybět anebo jít i proti nám. Funguje jen inspirace – kouknu jak to je a upravím podle sebe. Jako šaty, aby pěkně padly a tím pádem dobře sloužily. Místo zrcadla používám své potřeby, eventuálně potřeby mého dítěte či rodiny.

Jen když vycházím z toho, kdo a jaká Já jsem, jsem v klidu a pak je v klidu i mé dítě. Zní to jednoduše, že? Ta složitější část je odhalit kdo jsem Já 🙂 Mně pomohla v poznávání numerologie, astrologie, tarot, Human design, The Work a hlavně upřímná touha se poznat, lidé kolem mne a mé napojení na Vesmír.

Co pomáhá mně, může Vám fungovat úplně jinak. V tom je velká výhoda Obrazů se záměrem – je prostě Váš a pro Vás. Nikomu jinému fungovat nemusí. Ani mně, já jsem jen prostředník.