Nekončící hledání Harmonie

Nekončící hledání Harmonie

Včera jsem měla vhled, pochopení o střídání Harmonie s Disharmonií. že obě mají svůj perfektní smysl. V pohodě, harmonii, nám je dobře, vše plyne samo, nic nám nechybí. Ale taky se nám ne vždy chce něco dělat. Pohoda se může přesunout do ospalého nicnedělání, které je krátkodobě velice užitečné, ale dlouhodobě nás ubíjí. Disharmonie má své skryté zákonitosti. Je to o vyvedení z míry. Najednou je vše jinak. Na chvíli mohou spadnout naše masky anebo nás třeba pohltí chaos, mysl zachvátí vztek a podobně.. Harmonie je zde stále přítomná, ale tak nějak jinak. Může být velice těžké ji během nepohody vidět. Na disharmonii se mi vždy líbilo hledání těch možností.. Je to o novém úhlu pohledu, který nemusí být vždy příjemný. Třeba se nám odhalí nějaká naše temná stránka. I když člověk touží po harmonii, disharmonie ho láká, podobně jako zakázané ovoce. Co se za ní skrývá? A co se o sobě můžeme dozvědět? Děkuji kamarádce Báře, že mi poprvé odhalila střídání harmonie a disharmonie a já se díky tomu přestala bránit a začala více chápat. Dnes jsem toto střídání uviděla ve svých obrazech a pochopila, co mohou přinášet.

Nekončící střídání HARMONIE – DISHARMONIE – POSUN

Křišťál – tvořen v harmonii

V Harmonii – poklidném plynutí – můžeme tvořit krásné věci. Ukotvovat v sobě pohodu, abychom ji mohli znovu nalézt v bouřlivých časech. Je nám prostě dobře.

Při přechodu k disharmonii, často způsobené reakcí na vnější vlivy, jsme rozhození. Mně se třeba stává, že moje představy o dané situaci ji mnohonásobně zhorší a dodají jí pořádné obrátky. Jako na ruském kole. Po nějakém prožitku je pravděpodobné, že toužíme vystoupit. Tvorba v tomto okamžiku může sloužit jako převozník. Tvoření z hloubky emocí není jen o tom, se “z toho vykreslit,” ale uchopit ty hluboké emoce v sobě a předat je papíru, posunout se dál. Může to být také rozhodnutí, že už nechci dál jet na tom ruském kole. V momentě kdy jsem schopná takto uvažovat (protože ve víru emocí to většinou vůbec nejde) se mohu posunout dál.

V tomhle momentu mohu udělat vědomé rozhodnutí – takto ne, v tom mi není dobře, co s tím já teď mohu udělat? Např. odejít z místnosti kde mne něco štve a udělat si prostor, kde si v klidu zapřemýšlím co mně rozhodilo. Třeba něčí chování? No, dobře, ale není to o tom, snažit se změnit toho druhého. Změnit mohu jen sebe. Mohu se k chování toho druhého nějak postavit. Pokud mne to štve, tak je potřeba zjistit, na co mi brnká, kde mám já sama schovaný stejný problém? Protože pokud bych ho tam neměla, nerozhodí mne to a klidně se druhému vymezím. To co rozvíří emoce je jen to, co máme v sobě. A většinou velmi dobře schované (více viz Temné stránky hledačů světla, Debbie Ford)

Uvolnění potenciálu – tvořen z disharmonie

 Z rozhodnutí změnit sebe vznikají nádherné věci. Aktivujeme tím svou vnitřní sílu a sílu té emoce pak můžeme použít, aby nám sloužila namísto ničení. Když se schováme do pocitu oběti, nevědomky svou Sílu odevzdáváme. V rozhodnutí – takhle to nechci, chci se cítit dobře – ji aktivujeme a bereme do svých rukou. Není to o agresi, ani v nejmenším. Síla spočívá v klidném jednání, jak říká Mark Dzirasa (volně parafrázováno).

Toto rozhodnutí a následná akce z klidu nás duchovně posouvá dál. Něco jsme v sobě překonali, už nejsme stejní. Může se stát, že jsme překonali svůj blok a stejná situace nás už příště nerozhodí. Anebo tam ještě nějaké poklady máme, ale už jsme to začali měnit, stačí vydržet a překleneme to. V tomto duchovním posunu se můžeme dostat za naše hranice. Můžeme mít duchovní vhled nebo jiný silný zážitek. Vesmír vždy odmění toho, kdo na sobě pracuje. Mně se stává, že vidím Za – najednou chápu a cítím nejen za sebe, ale jsem Všechno – pocit dokonalého pochopení, že vše je naprosto v pořádku jak je. Má to svůj význam a já jsem za to velmi vděčná. Pocit povznesení a pokory. Mám moc ráda tyto chvíle emočního očištění. Ale to, co jim předchází často nebývá snadné. Jedno bez druhého nejde, možná jen v hluboké meditaci.

Když se dokážeme povznést nad toto prožívání, na vrchol trojúhelníku, uvidíme, jaký to má vše smysl. Každou prožitou negativní emocí si rozšiřujeme možnosti přijetí pozitivních emocí. A tak se stáváme lepší a větší, schopni prožít větší radost a štěstí. Takto, přes bolest, rosteme a chápeme.

Klid
Potenciál – obrazy tvořené v Posunu