4 živly a překonávání vlastních omezení

Vzduch, Oheň, Voda, Země

v roce 2019 jsem se vydala na Cestu kněžky živlů s Liliou Khousnoutdinovou a Katkou Kramolišovou. Jestli nevíte co to je, nic si z toho nedělejte. Já to taky nevěděla. Ale táhlo mne to. A tak jsem sebrala odvahu, trochu couvla a pak ji zase našla.. a šla do toho, s celou rodinou. Ano, doslova. Na první víkend se mnou jel muž s mladší dcerou a postupně, na 4 víkendech během roku se vystřídali všichni členové mé domácnosti, podle toho, co pro nás bylo v tu chvíli nejlepší.

Lákalo mne překonávání vlastních omezení, protože to, co si dovedu vytvořit v hlavě.. to si nepřejte vědět 😀 Součástí víkendů byl i přechod žhavého uhlí (oheň), chůze po střepech (voda), ohýbání kovových tyčí krkem (země) a lámání šípů krkem (vzduch). A byla to jízda.
Navíc jsem poznala léčivé účinky ženského sdílení v kruhu a spoustu nádherných žen.

Ohňová tanečnice a polodrahokam „sluníčko“

Oheň a odvaha. Zapálení – pro co hoříme, co nám za to stojí? A také spálení toho nepotřebného..
Přechodu přes žhavé uhlí jsem se strašně bála, až tak, že jsem na výcvik málem nejela. A tahat tam muže i děti.. Ale Mirka (asistentka výcviku) mne krásně podpořila.. sebrala jsem všechny malé kousky odvahy a šla do toho. A stejně tak i u přechodu.. Počkala jsem, netlačila na sebe a přijala i možnost, že nepůjdu.. ale pak, v jednu chvíli jsem prostě musela ( rozuměj tak moc chtěla) jít … a bylo to nádherné. A ta efuorie po tom? Nepopsatelná… ten pocit Napojení na Vesmír, vděčnost, nekonečné možnosti.. protože když jde tohle tak co všechno ještě může jít? Ale nebylo to jen růžové, nepopálila jsem si nohy, ale shořelo něco uvnitř (obrazně) něco starého odešlo.. a bolelo to, nebo spíš jsem byla zmatená, vnitřně rozsekaná.. a pomalu jsem se dávala dohromady novým způsobem.

Voda a modrý achát

Voda a plynutí, emoce a přechod přes střepy. Vody jsem se nebála, se svými emocemi pracuji dlouhodobě.. spíš jsem se těšila a taky už jsem trochu věděla do čeho jdu. Těšila jsem se na sdílení, kruh žen, vzájemnou péči. A jela jsem tentokrát s mužem, tchýní a oběma dětmi, aby to nebylo tak moc jednoduché.
Mnohem víc, než samotný přechod pro mne byla příprava- rozbíjení lahví. Rozbíjeli jsme lahev, která nás v něčem držela (každá si našla to své téma) a vypouštěli jsme ven to, co se tam schovávalo – naši svobodu, volnost, tvořivost… to byl opravdu silný okamžik. A přechod .. prožívala jsem to se všemi ženami, které přecházeli i s mými dětmi, které to s námi chtěly také sdílet. Já jsem jít nepotřebovala. Jak říká Lilia, někdy je těžší neudělat to, co dělají ostatní, ale udělat to podle sebe.

přechod přes střepy, foto Zuzka Žatečková
přechod přes střepy, pomalování je pro nás součást přípravy na rituál. A mně to moc baví 🙂
Země a Cleoniceras (rozříznutá zkamenělá lastura z období Křídy)

Země, ohýbání reality a vtělení Bohyně
Stabilita, hmota, život, tvořivost, zázemí, mateřství…
Zemitý víkend byl krásný.. Tentokrát se mnou jely obě dcery, muž a nevlastní dcera. Přijala jsem v sobě mnoho změn a potřebovala je usadit do hmoty. Na tento víkend jsem vezla první šaty z mé první autorské látky.. to byl pocit.. budou se líbit? Není to vše zbytečné? .. a co myslíte?
Nebylo 🙂 Byla jsem přijata, oceněna a podpořena… a spatřila jsem Vizi. Jak propojit umění, módu, ozdravit textilní průmysl a taky naše pole.. a taky tenhle obraz. Vážím si všech darů, které nám Země poskytuje a chci ji opečovávat.. 🙂
Rituál ohýbání kovových tyčí byl tradičně silný, dvě ženy proti sobě a mezi nimi kovová tyč, ukotvená pod krkem jako realita, která nás drží… a my ji můžeme ohnout, jako tu tyč.

ohýbání reality 🙂

Večerní vtělení Bohyně .. kdy jsme se staly prázdnou schránkou, přes kterou mluví Bohyně .. mysteriozní zážitek.

Klid. Má první autorská látka a šaty z ní i s původním obrazem.
Vzduch, měsíční kámen, křišťál a olivín

Vzduch a rituál lámání šípů
Vyjadřování, směrování, vykuřování, vize..
Tento víkend byl opět jiný. Jednak jsem měla obraz už rozmalovaný, protože Cestu kněžky živlů jsem začínala Vzduchem online kurzem a nyní jsem ho měla „jen domalovat.“ To občas není jednoduchá práce.
Tentokrát jsem jela sama. Cítila jsem, že je čas, že to beze mne zvládnou a že nutně potřebuji prostor sama na sebe. Nebylo to úplně jednoduché. Dostaly mne mé city, bolela mne plná prsa (ještě kojím mladší dceru) ale bylo to ozdravné.. Něco skončilo a nové obzory se otevřely..
Spojila jsem se se svým duchovním jménem, Uzberkiah, které na mne už dlouho volalo. Sdílela jsem svou vizi Propojení (ženy, muži a děti ve své Síle, tvoří to, co je jejich vášní a navzájem se propojují a sdílejí, pomáhají si navzájem) a dostala obrovskou podporu.. a uvolnila si prostor v hrdle na vyjadřování a mluvení na veřejnosti pravdivě, tak, jak cítím. Velké kroky, velká vize.

oltář, naše vize a nachystané šípy
riuál lámání šípů. foto Diana Mrazikova

Ke svému překvapení jsem zjistila, že i já mohu být kněžka. Rituály se staly součástí mého života a chci je sdílet, protože cítím a ctím jejich sílu. Mluvím teď o očistných a prožitkových rituálech a oslavách kola roku. A uvidíme, co se ještě přidá 🙂

A co teď? Jsem jiná, po každém víkendu jsem přijela jiná. Lepší? Rozhodně víc sama sebou, ve své Síle, s jasnější představou co chci a odvahou to realizovat. A co to může znamenat pro Vás? Propojila jsem se se Silou 4 živlů a po každém víkendu namalovala obraz. Už jsou všechny prodané, ale to nevadí, s tvorbou nekončím. Aktuální nabídku obrazů postupně nahrávám na můj Flér https://www.fler.cz/uzberkiah. Na svých výstavách s vámi ráda budu sdílet i prožitky – prožitkem. Na dernisáži v Letokruhu jsme měli prožitek Setkání světla a temnoty. A co bude dál? Uvidíme. Rozhodně se můžete těšit na obrazy, další autorské látky i hotové kousky do vašeho šatníku. A chystám toho mnohem víc. Sledujte mne na facebooku: https://facebook.com/uzberkiah a dozvíte se to včas. S Láskou, Uzberkiah Zuzana Trnková

Podpora přirozeným porodům

Podpora porodům

Pár měsíců po mém prvním porodu se mi vracela myšlenka podpořit ženy v přirozené cestě k porodu prostřednictvím mých obrazů. Má dcera je mi velkou inspirací návratu k přirozenosti. Náš krásný porod je mi stále zdrojem síly a uvědomění. Přirozený porod podle mne znamená hlavně to, že do něj není zasahováno, žena se cítí bezpečně a není s ní manipulováno. Setkávám se s zkušenostmi žen, které potvrzují, že doktoři umí řešit problémy, ale je pro ně obtížné prostě čekat a nechat porod přirozeně plynout.. Samozřejmě, pokud je reálně ohrožen život ženy nebo dítěte, díkybohu za doktory. Naštěstí, komplikace v drtivé vštčině nepřichází z minutu na minutu jako ve filmech a zkušená PA je dokáže indikovat včas. 

Síla ženy po porodu

Kód směřující z nitra. Harmonie i Potvora..
Za sebe mohu říci, že jsem cítila jako zásadní, aby porod proběhl tak, jak to budu cítit. Potřebovala jsem bezpečné prostředí a vědomí, že mne nikdo nebude nepříjemně ovlivňovat a podsouvat mi postupy, které se mi příčí. Podle tohoto pocitu jsem vše zařídila. A stálo to za to. To, jak porod proběhl je mi stále zdrojem Síly, respektive už vím, jak se ke své vlastní Síle dostat. Věřím, že to podobně cítí i další ženy.

Harmonie vztahu

Květina která je živa z komunikace, přijetí partnera, soužití..
Pro dítě je důležité kam se rodí a (cítím) že si vybírá přesně takové rodiče a prostředí, jaké pro svůj vývoj potřebuje. Partnerství a harmonie mezi rodiči je pro každou bytost zásadní. Jako pevnost hnízda, ze kterého pak vylétá do světa.

Čtyři části ženy
Přirozený porod = návod Prožitkem jak zvládnout bestii v sobě
Žena jako milenka, matka, čarodějnice a moudrá voda (stařena) – vzduch, země, oheň, voda. Cykličnost, spojení s přírodou, univerzální návod…
aneb jádro pudla.
Porod je pro mne cestou jak se vyrovnat sama se sebou, se vším co ve mně je; černé, bílé, silné i slabé. Dokud nebudeme přijímat sebe, nebudeme plně přijímat ani ostatní.. těžko budeme šťastní a stejně tak lidé kolem nás. Vyrovnáme- li se sami se sebou, přijmeme snáze i ostatní a můžeme společně tvořit .. cokoliv, v čem nám bude dobře.

Pochopení – setkání se světlem

Září tam, kde je potřeba něco změnit. Nevyvyšovat se, jen přijmout, poslouchat, dívat se.. Změna se odehrává vevnitř.
Kód pomáhá změnit nepotřebné (již nesloužící) myšlenky uvnitř a otevřít se vyšším vibracím.

 Láska, která září jako pochodeň – žlutá, na křídlech anděla – červená. Modré květy radosti ji provází, má zdravý, živý základ- zelená. Odhání šedé stíny pochybností.

Nyní si obrazy hledají své nové místo. U mně už být nemají, chtějí do světa, k lidem, plnit své poslání. Poprvé budou veřejně vystaveny na mé výstavě Ohýbání reality v Brně-Líšni po celý únor 2020.

O mateřství a realizaci

Já vlastně nevím kde začít. Že jsem prošla krizí a teď už to bude jen dobré? To asi ne. V tomhle nám filmy kecají.
Na něco jsem přišla. Na něco hodně důležitého o sobě. Propojila jsem se se svým vnitřním ohněm, který hoří pro mé sny.
Náklad, který na sobě neseme jako matky v dnešní době, je opravdu velký. Máme mít (a samy to na sobě vyžadujeme) uklizeno, uvařeno ideálně zdravě a BIO, o děti postaráno.. Žena má empaticky fungovat celý den a pak být ještě žhavá v posteli s manželem. A ideálně zvládá i podnikání. Po nocích. Moc nespí, dobíjí se asi kabelem, jako tablet 😀

Ale ono to tak není. Každá máma, žena, má své propady, kdy je toho na nás prostě moc. Kdy je to poslední poblité triko, nebo provokace staršího dítka, či odseknutí puberťáka… a najednou je všechno špatně. Mým dětem teď třeba rostly zuby oběma naráz. A tak z ničeho nic vřešťely, chtěly se pořád nosit nebo jakkoliv být u mně. Běžné denní činnosti přičti k tomu (uvařit, uklidit, přebalovat, venčit..). DO jisté míry tohle zvládám a mám to tak nastavené. Ale ne obě, celý den, několik dní po sobě. Během tohohle maratonu jsem v sobě pocítila takové zvláštní místo. Nadhled. Jako bych byla nad tím, co se děje a jen to pozorovala. Byla to hodně zvláštní zkušenost. A tam jsem uviděla, nebo pochopila ten příběh, který se nám vlastně odehrává.

Ono.. někdy to jde, dát láskyplné hranice, vysvětlit. Někdy to jde i víckrát. A někdy to prostě nejde. Aspoň mně ne. Občas bouchnu jak papiňák, nebo jen tupě zírám do prázdna a nejsem schopna vůbec ničeho.

Hodně mi pomohl příběh z Knihy Mrcha vs Hodná holčička, kde Martina Brandová popisuje naše představy o dokonalosti. Jak nás dovedou štvát jako koně někam, kde vlastně nechceme být – jen proto, že si myslíme, že to tak má být. A třeba nám to vůbec neslouží!

Můžeme si za to tak trochu všichni sami. Sdílíme si navzájem jen chvíle pohody a štěstí, vytržené z kontextu. Vše ostatní – to jak jsme k tomu došli, propady, neštěstí, vykřičené emoce.. schováváme i před sebou. A pak se stresujeme, že jsme jediní, co křičí – nebo si rovnou dáme nálepku špatné matky (fuj, tu fakt nemám ráda, už jen to slovo mne děsí)

S první dcerou jsem byla ve stresu pořád. Aby náhodou nebyla nespokojená – však se na ni mám naladit poznat co chce, ani nemusí začít brečet. Ano, do jisté míry. Bohužel nežijeme už jako indiáni v komunitě (a to je věc, která nám, jako zvířatům hodně chybí) a pokud je naše dítě v podstatě první miminko, se kterým máme větší zkušenost, nemáme šanci se na tenhle level dostat. Fakt ne, zkoušela jsem to. Věřím, že to možné je a díky Konceptu kontinua za tuhle osvětu.. Ale možné to je, když tak funguje celá vesnice. A člověk (ne jeden) je s dětmi neustále, zkrátka postará se kdokoliv jde zrovna okolo. Pak to může plynout. To jsem bohužel pochopila až u druhé dcery, mé učitelky Harmonie v rodině. Miminka prostě občas pláčou. Není v silách jednoho člověka, zvlášť s péčí o domácnost a starší sourozence.

Hrozně se bojíme, že nás někdo odsoudí, když přešlápneme. Že budeme vyloučeni z kmene. V dávných dobách to znamenalo jistou smrt a zůstalo to v nás. Jenže nároky, jaké si nyní na sebe klademe, jsou NEŽITELNÉ.

Přesně ona Hodná mrcha mi dala dobrý návod. Co je dokonalé pro mne? V čem se já cítím dobře? Ne maminka, babička, muž, děti.. já!
Fakt to funguje. Rozhoduji se ve svůj prospěch. Jako ne že nechám dítě řvát hlady a jdu si malovat obraz. Ale když mám děti i sebe najezené a oblečené .. tak jdu malovat .. (doplň to, co tobě dává smysl)
jasně, mohla – měla – bych možná jít třeba umýt ty dvěře, na které mně už nějakou dobu upozorňuje muž. Ale pro mně třeba zrovna nejsou důležité. Jednou na ně dojde, ale teď si já potřebuju dobít baterky vlastní realizací. Nemůžu čekat až bude všechno hotovo – to nebude nikdy. Nebo až děti vyrostou – v tom prostě nebudu šťastná.

Očekává se ode mně, že budu plnit úkoly mateřství, starat se o děti, potravu a prostor. Ale já se musím postarat i o sebe. Pro mně je to malování, péče o obrazy a několik dalších projektů, o které se už brzy podělím. To mně činí šťastnou. A jako šťastná mám mnohem více energie než když plním sny někoho jiného. To je zdravě sobecké.

Hodně mi taky pomohl pohled na čínská zvířata v datu narození od Dáši Kravcové. Pochopila jsem svou „jinakost“ kterou jsem se pořád snažila převést na to co a jak by se mělo dělat. A ono to nefungovalo..
Pochopila jsem, že mi sedí různorodé činnosti a že ten den můžu přebíhat od jedné ke druhé a v pravý čas je dokončit – to si hlídám. A taky že mám obrovskou sílu, která na mně čekala.

Každý ten svůj způsob realizace může mít jiný. Věřím, že každý to své štěstí a to, jak věci potřebuje dělat, může najít.

S Láskou ZU

Nekončící hledání Harmonie

Nekončící hledání Harmonie

Včera jsem měla vhled, pochopení o střídání Harmonie s Disharmonií. že obě mají svůj perfektní smysl. V pohodě, harmonii, nám je dobře, vše plyne samo, nic nám nechybí. Ale taky se nám ne vždy chce něco dělat. Pohoda se může přesunout do ospalého nicnedělání, které je krátkodobě velice užitečné, ale dlouhodobě nás ubíjí. Disharmonie má své skryté zákonitosti. Je to o vyvedení z míry. Najednou je vše jinak. Na chvíli mohou spadnout naše masky anebo nás třeba pohltí chaos, mysl zachvátí vztek a podobně.. Harmonie je zde stále přítomná, ale tak nějak jinak. Může být velice těžké ji během nepohody vidět. Na disharmonii se mi vždy líbilo hledání těch možností.. Je to o novém úhlu pohledu, který nemusí být vždy příjemný. Třeba se nám odhalí nějaká naše temná stránka. I když člověk touží po harmonii, disharmonie ho láká, podobně jako zakázané ovoce. Co se za ní skrývá? A co se o sobě můžeme dozvědět? Děkuji kamarádce Báře, že mi poprvé odhalila střídání harmonie a disharmonie a já se díky tomu přestala bránit a začala více chápat. Dnes jsem toto střídání uviděla ve svých obrazech a pochopila, co mohou přinášet.

Nekončící střídání HARMONIE – DISHARMONIE – POSUN

Křišťál – tvořen v harmonii

V Harmonii – poklidném plynutí – můžeme tvořit krásné věci. Ukotvovat v sobě pohodu, abychom ji mohli znovu nalézt v bouřlivých časech. Je nám prostě dobře.

Při přechodu k disharmonii, často způsobené reakcí na vnější vlivy, jsme rozhození. Mně se třeba stává, že moje představy o dané situaci ji mnohonásobně zhorší a dodají jí pořádné obrátky. Jako na ruském kole. Po nějakém prožitku je pravděpodobné, že toužíme vystoupit. Tvorba v tomto okamžiku může sloužit jako převozník. Tvoření z hloubky emocí není jen o tom, se „z toho vykreslit,“ ale uchopit ty hluboké emoce v sobě a předat je papíru, posunout se dál. Může to být také rozhodnutí, že už nechci dál jet na tom ruském kole. V momentě kdy jsem schopná takto uvažovat (protože ve víru emocí to většinou vůbec nejde) se mohu posunout dál.

V tomhle momentu mohu udělat vědomé rozhodnutí – takto ne, v tom mi není dobře, co s tím já teď mohu udělat? Např. odejít z místnosti kde mne něco štve a udělat si prostor, kde si v klidu zapřemýšlím co mně rozhodilo. Třeba něčí chování? No, dobře, ale není to o tom, snažit se změnit toho druhého. Změnit mohu jen sebe. Mohu se k chování toho druhého nějak postavit. Pokud mne to štve, tak je potřeba zjistit, na co mi brnká, kde mám já sama schovaný stejný problém? Protože pokud bych ho tam neměla, nerozhodí mne to a klidně se druhému vymezím. To co rozvíří emoce je jen to, co máme v sobě. A většinou velmi dobře schované (více viz Temné stránky hledačů světla, Debbie Ford)

Uvolnění potenciálu – tvořen z disharmonie

 Z rozhodnutí změnit sebe vznikají nádherné věci. Aktivujeme tím svou vnitřní sílu a sílu té emoce pak můžeme použít, aby nám sloužila namísto ničení. Když se schováme do pocitu oběti, nevědomky svou Sílu odevzdáváme. V rozhodnutí – takhle to nechci, chci se cítit dobře – ji aktivujeme a bereme do svých rukou. Není to o agresi, ani v nejmenším. Síla spočívá v klidném jednání, jak říká Mark Dzirasa (volně parafrázováno).

Toto rozhodnutí a následná akce z klidu nás duchovně posouvá dál. Něco jsme v sobě překonali, už nejsme stejní. Může se stát, že jsme překonali svůj blok a stejná situace nás už příště nerozhodí. Anebo tam ještě nějaké poklady máme, ale už jsme to začali měnit, stačí vydržet a překleneme to. V tomto duchovním posunu se můžeme dostat za naše hranice. Můžeme mít duchovní vhled nebo jiný silný zážitek. Vesmír vždy odmění toho, kdo na sobě pracuje. Mně se stává, že vidím Za – najednou chápu a cítím nejen za sebe, ale jsem Všechno – pocit dokonalého pochopení, že vše je naprosto v pořádku jak je. Má to svůj význam a já jsem za to velmi vděčná. Pocit povznesení a pokory. Mám moc ráda tyto chvíle emočního očištění. Ale to, co jim předchází často nebývá snadné. Jedno bez druhého nejde, možná jen v hluboké meditaci.

Když se dokážeme povznést nad toto prožívání, na vrchol trojúhelníku, uvidíme, jaký to má vše smysl. Každou prožitou negativní emocí si rozšiřujeme možnosti přijetí pozitivních emocí. A tak se stáváme lepší a větší, schopni prožít větší radost a štěstí. Takto, přes bolest, rosteme a chápeme.

Klid

Potenciál – obrazy tvořené v Posunu

Hranice v Partnerství

Pro ženu je zpočátku největší výzvou neztratit sama sebe, když se přizpůsobuje partnerovi. On je pro ni teď dokonalý a jeho svět je lákavý. Chceme být stále s ním a vše s ním sdílet. To je v pořádku. Nesmíme však přitom ztratit samy sebe. Přátele, kteří nás podporují, činnosti, které nás naplňují. Je potřeba najít tu správnou míru, i když to není lehké. Sám partner nás většinou láká do svého světa, chce být s námi, pohltit náš veškerý čas – a přitom když se to stane, ztratí o nás zájem – přestane mít důvod se snažit. To je další důvod proč to nesmíme dopustit. Děláme to samy pro sebe – abychom neztratily kotvu svého života – i pro vztah, neboť pak bude kotvit celý vztah a dávat mu rovnováhu. Nemyslím tím však udržet vše za každou cenu. Nový vztah nám může ukázat, co stojí za to udržet a co je na čase pustit, nebo sdílet.

Když si pro sebe nevytvoříme prostor, může se stát, že až vztah skončí, může nás to zničit a vše (vč. sebe) budeme pracně budovat od začátku. A to je mnohem horší práce. Některé vztahy už se nám také nemusí podařit zachránit. Proto ženy, nezapomínejte obnovovat své síly ve vašich zájmech a udržujte svá podporující přátelství. Je to pro váš vztah léčivé.

Na druhou stranu, my ženy se často snažíme muže ve vztahu předělat. Udělat z něj až svou kopii. A přitom takový muž pro nás přestává být zajímavý. Je na mužích, aby si ustáli svou sílu a nenechali se zviklat. Tím, pánové, ale nemyslím že nesmíte být k ženě galantní, nebo jí pomoci s domácností, naopak. Udržte si své cíle a duchovní poslání, to nás přitahuje. Zároveň pojďme tvořit společně, je to vzrušující, když se protiklady spojí ve společném projektu.

Muž, inspirovaný a podporovaný ženou je silný a tvořivý. Udělá pro ni cokoliv. A šťastná ženy k němu přináší hloubku, spiritualitu a přirozené spojení s cykličností přírody. Na začátku vztahu to může být jako velký třesk, než se vztah nastaví a partneři si určí navzájem hranice. Dva lidé, kteří si najdou svou harmonii pak vytvoří mnohem více, než každý sám.

A expanze pokračuje, u nich dvou to nikdy nekončí 🙂 Mohou prozářit celý svět okolo sebe.

 

Náš velký třesk, Partnerství

Kolekce Potenciál, Klid, Partnerství a Sebeláska

Kolekce Potenciál, Klid, Partnerství a Sebeláska

Během tvorby obrazu k Aktivnímu žití potenciálu (Obraz se záměrem vytvořený na zakázku) vznikla úžasná kolekce čtverců. Nemohu totiž malovat něco, co sama nežiju. Abych mohla uchopit téma, musím si jím sama projít. První kolekcí, která v rámci tohoto procesu vznikla, je kolekce Potenciál, Klid, Partnerství a Sebeláska.

Potenciál je velmi tmavý obraz se světelným středem, kde klíčí statečná rostlinka. Obraz inspirovaly rostliny, které svými kořeny dovedou roztrhat asfalt, jak se derou na povrch za světlem. Perou se o svůj život ze všech sil. Přeji si, abych se stejnou odhodlaností žila svůj potenciál, byla šťastná a dělala šťastnějšími i lidi okolo mne.

Klid. Někdy je potřeba prožít opak, abychom si plně vychutnali druhou stranu. Namalování tohoto obrazu předcházel obrovský vnitřní vztek, který jsem se rozhodla transformovat. A objevila jsem vnitřní klid. Klid, ze kterého je všechno možné. Klid krokodýla, který čeká; neví na co, ale až to přijde, tak to pozná a je schopen zareagovat s neuvěřitelnou rychlostí. Klid, který je v duši potřeba, aby se velké věci mohly dít.

Při soužití v partnerství je většina žen a mužů více ve své síle. Mají podporu toho druhého a spolu dokážou mnohem více, než každý sám. Byť to někdy může hodně jiskřit. Když chtějí oba, mohou toto jiskření a třeba i neshody využít ke vzájemnému posunu. Partnerství je pak neustálý duchovní proces, který připomíná dvě ozubená kola, která se posouvají navzájem.

Sebeláska, neboli na prvním místě já. Něžnost, která vyvěrá ze středu. Abych se mohla o kohokoli postarat, dopřát mu servis, uvařit mu jídlo, udělat masáž… musím se nejprve postarat o sebe. Když nejprve doplním svůj pohár a dávám z přebytku, zvětšuji štěstí. Jak své, tak toho, koho obdarovávám. Pokud pojedu z rezerv a nepostarám se o sebe, budu očekávat, že mi to obdarovaný zase vrátí. Nemnožím tak štěstí, ale dluhy. Tento Obraz rozzařuje tuto pravdu uvnitř. Je opečovaný jako sebeláska sama a připomíná mi, jak mám postupovat, aby nám bylo všem dobře. Okraje jsou ozdobeny polodrahokamy.

 

S láskou Zuzka

 

 

O podpoře Přirozeným porodům

O podpoře Přirozeným porodům

Téma Přirozených porodů je pro mne stále živé. Kdykoliv vidím těhotnou ženu nebo malé dítě, vyšlu neslyšnou modlitbu za jemný zrod Nové bytosti.. Cítím, že je důležité jak přicházíme na svět.. v jakém prostředí, intimitě, respektování Matky a jejích pocitů. Co nás jako první vítá, jestli je to náruč a slzy štěstí nebo natahování a měření, gumové rukavice a desinfekce.. (Nic proti doktorům tam, kde opravdu zachraňují životy).

Přirozený porod =Návod prožitkem jak zvládnout bestii v sobě.
4 části ženy

Přirozený porod neznamená, že to nemůže být císařský řez.. a ani to, že rodidly je to Přirozené.. nerozumíte mi? Přirozený porod myslím Proces, do kterého není zasahováno. Kde je matka napojená na temnotu zrodu, svou sílu, Boha (nebo Vesmír, chcete-li).  Jak by to mohlo být možné při císařském řezu.. záleží na napojení Matky.. šlo by to.  Přirozenou cestou je to určitě jednodušší .. matka pracuje se svým tělem, které ji vede .. s kontrakcemi, které ji pomáhají a vedou ji.
Ideálně když nemusí řešit vůbec nic jiného a je ponořená jen v tom, co potřebuje.

Není nutné rodit doma, i když pro někoho to může být lepší. Nutný je respekt všech, kteří jsou okolo. Respekt a citlivost k rodící se Matce a rodící se Bytosti. Líbí se mi myšlenka porodních domů, kde ženy mohou přijít a být v příjemném prostředí, kde nablízku je i odborná pomoc, pro pocit bezpečí. Vidím okolo sebe, že i nemocnice se začínají měnit. Nejvíc je potřeba, aby se změnilo naše myšlení, myšlení lidí, společnosti. Pak je (téměř) úplně jedno kde budou ženy rodit. Přeji si, aby každá žena si mohla svobodně vybrat místo, kde cítí, že se má její dítě narodit. Přeji si, abychom se neodsuzovali za naše volby a respektovali se navzájem. Ženy, muži i děti (ty nás přirozeně napodobí, o ty se nebojím).

kód Pochopení - rozbřesk
Pochopení

Věřím, že děti, které přijdou na svět v respektujícím prostředí si do života přináší velkou sílu. Sílu, která není hned od startu nalomena (asi jako když vám někdo nastaví nohu).

Kolekci, kterou jsem zaměřila na Podporu Přirozeným porodům najdete zde.

 

 

O Přirozenosti

Při sdílení s dcerou jsem zjistila, že nám cokoliv funguje v pohodě, když to plyne z Přirozenosti. Jednám- li sama ze sebe a dělám věci tak, jak jsou přirozené. Ať se jedná o kojení, stravu celkově, spaní nebo komunikaci.

V poučkách a „radách“ ostatních je vždycky trochu křeč. Každý jsme individuality a snažit se napasovat do toho, co funguje někomu jinému, nebývá šťastné řešení – něco může přebývat, chybět anebo jít i proti nám. Funguje jen inspirace – kouknu jak to je a upravím podle sebe. Jako šaty, aby pěkně padly a tím pádem dobře sloužily. Místo zrcadla používám své potřeby, eventuálně potřeby mého dítěte či rodiny.

Jen když vycházím z toho, kdo a jaká Já jsem, jsem v klidu a pak je v klidu i mé dítě. Zní to jednoduše, že? Ta složitější část je odhalit kdo jsem Já 🙂 Mně pomohla v poznávání numerologie, astrologie, tarot, Human design, The Work a hlavně upřímná touha se poznat, lidé kolem mne a mé napojení na Vesmír.

Co pomáhá mně, může Vám fungovat úplně jinak. V tom je velká výhoda Obrazů se záměrem – je prostě Váš a pro Vás. Nikomu jinému fungovat nemusí. Ani mně, já jsem jen prostředník.